Osobnost

„Jméno Oldřicha Hlavsy se stalo pojmem, ztotožňujícím umění a typografii.“
Jiří Šetlík, kunsthistorik

„Jde o to, aby o něco šlo“

Oldřich Hlavsa, 1963

Oldřich Hlavsa (1909—1995) byl český knižní grafik a typograf, který měl rozhodující vliv na český grafický design druhé poloviny 20. století. V oboru grafického designu pracoval přes šedesát let a množstvím upravených knižních titulů, jejichž počet dosahuje okolo dvou tisíců, zformoval výrazně nové vizuální a významové hodnoty písma a zásadně ovlivnil pohled na ideovou a výtvarnou koncepci knihy.

Centrem Hlavsova výtvarného zájmu se stala kniha. Považoval ji za komunikační prostředek, svébytné umělecké dílo, které působí komplexně. Spojuje dohromady myšlenky, estetický vjem a vyžaduje čtenářovu interakci. Hlavsova koncepce (typo)grafické úpravy představuje na jedné straně pokračování tradice klasické české typografie Karla Dyrynka, Oldřicha Menharta či Methoda Kalába, na straně druhé současně následuje českou avantgardu, dílo Karla Teiga a Ladislava Sutnara. Složky konstrukční a funkční ale dostávají v jeho typografické práci nový obsah: je to přináší především velmi osobitý výtvarný pohled, který buduje knihu či periodikum vždy jako promyšlenou a kompaktní stavbu.

Písmo v hlavní roli

Typografie představuje Hlavsův výtvarný základ a nejdůležitější konstrukční prvek, který staví na roveň obrazu a ilustraci. Svůj vztah k písmu vyjádřil v roce 1965 označením vlastního autorského podílu v tiráži: původní označení obálka, vazba, grafická úprava nahradil jediným slovem typografie. Dnes rozlišujeme mezi grafikem (nebo také grafickým designérem) a tvůrcem fontů — typografem, ale Hlavsa sám sebe vnímal jako typografa a vždy se tak označoval, přestože sám nikdy žádné vlastní písmo nevytvořil.

Ve své tvorbě vždy usilovně hledá nové výrazové možnosti abeced a opírá se přitom o odžitou perfektní znalost „černého“ řemesla. Tu získal jako vyučený akcidenční sazeč i pozdější dlouholetou praxí. Řemeslné zkušenosti a znalosti mu poskytly stabilní zázemí, z nějž vyrůstá Hlavsa jako neúnavný experimentátor a individualista, vedený jedinečnou výtvarnou intuicí, plně využívající technických možností a porušující zažitá pravidla, která bezpečně ovládá.

Experimentuje s knižními formáty, materiály, navrhuje různé skládačky a záložky uvnitř knihy i netradiční knižní vazby, které dodnes udivují ojedinělou konceptuální invencí a současně jednoduchostí realizace. Staví na jednotě protikladů a napětí kontrastů a výsledkem jsou knižní a časopisecké celky, které jsou vytvořeny s obrovským citem pro rytmus a vyjadřují podmanivou dynamiku. Hlavsova typografická řešení dokázala vdechnout opakujícímu se písmovému repertoáru dojem originality, diverzity, očistila je od nádechu historického akademismu.

Typoobrazy

Hlavsův výtvarný projev má často blízko k dobovým nefigurativním tendencím volného umění. Jeho „typoobrazy“ (jak Hlavsovy typografické kompozice nazval Ladislav Sutnar) jsou volným odkazem k písmovým experimentům futuristů a dadaistů či k proudu vizuální poezie a lettrismu šedesátých let 20. století. Zároveň se ale Hlavsa nevzdává sémantické hodnoty slova, litery neodpoutává ze služebné hodnoty komunikačního prostředku. Jsou pro něj objektem s vlastní individualitou, syntézou viděného a myšleného, grafickým záznamem jazyka. Vzniká tak napětí, někdy až rozpor mezi přístupem volného umělce, který pracuje s čistě vizuální hodnotou znaků, a typografem, který má především předat informaci.

Hlavsa díky své jedinečné výtvarné intuici a přirozené inteligenci ve svém oboru nejen držel krok se světem, ale realizoval dílo, jehož kvalita byla od šedesátých let opakovaně hodnocena mnoha prestižními domácími i mezinárodními oceněními. Dlouhá léta se např. umisťoval na čelných místech v soutěži o nejkrásnější československou knihu nebo na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku. Hlavsovu světovost potvrdila už jeho první autorská publikace Typografická písma latinková (1957), připravená společně s Františkem Sedláčkem, která vzbudila u odborné veřejnosti tak velký mezinárodní ohlas, že byla v roce 1960 vydána i v anglické mutaci A Book of Type and Design.

Ostatní přínos

Kromě originálního výtvarného přínosu leží zásadní význam Hlavsovy osobnosti také v tom, že vždy usiloval o pozvednutí kvality vlastního oboru a povědomí o něm. Byl členem řady mezinárodních institucí a komisí pro užitou grafiku, účastnil práce mnoha různých mezinárodních porot v oboru knižní kultury, publikoval a vedl různé kurzy akcidenční či knižní typografie. Bojoval za lepší kvalitu domácí polygrafie a vzdělanosti v oblasti typografie všeobecně. Hlavsova edukační a publicistická činnost vyvrcholila třemi svazky Typographie (1976, 1981 a 1986). Tyto knihy sice zasvětil historii i otázkám soudobého písma, ale současně jsou i rozsáhlou prezentací jeho vlastní typografické práce. I tyto Hlavsovy autorské publikace zaznamenaly mimořádný ohlas odborné veřejnosti a patří dnes k stěžejním dílům českého grafického designu. V roce 1991 Hlavsovo dílo pomyslně završila prestižní Gutenbergova cena města Lipska jako uznání za celoživotní vynikající práci v oboru knižního umění.

Barbora Toman Tylová

Poslední update 15. 12. 2016

Dílo

Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít
Zavřít

Chronologie

Ohlasy